Tak nám dnes dorazila zásilka s klikerem.

V podstatě jsou dvě skupiny lidí. A to ti, kteří na kliker nedají dopustit a pak ti, kteří řikají, že je to blbost. No tak mi to nedalo a řekla jsem si, že udělám pokus na našich třech psiskách. Sama jsem zvědavá, jak který bude reagovat.

Rovnou jsme začali prvním tréningem. Klik ..a granulka, klik ..a granulka, klik ..a granulka atd. atd. atd. Což zamozřejmě slavilo u všech psisek velký úspěch (především pro to, že jsme tuto zábavnou hru dělali před večerní baštou).

První přišla na řadu Indy (bíglice 5,5 roku), která mě mile překvapila. Téměř hned pochopila, že granule přijde po kliknutí. Nejdřív samozřejmě koukala na ruku, ze které jsem dávala granule, ale během chvíle pochopila, že kliká druhá ruka a tak koukala na ruku s klikrem a nebo (ještě lépe) mě do očí. Indy má asi v hlavičce přeci jen nějaký mozeček - ikdyž to na agility parkurech tak moc nevypadá...  :-)) :-) :-))

Pokračovala jsem s Dafem (SBT 3,5 roku). Dafouš naopak nepřekvapil - magor jako vždy. Málem mi skákal po hlavě, předváděl všechny triky co umí, běhal po celém pokoji... Až po chvíli se zklidnil a začal se trochu soustředit a teprve potom si všiml vůbec nějakého klikání. Akorát náš hyperaktivní stafbulík pořád nechápal, že nemusí nic dělat...

Sára (bíglice 10,5 roku) to vzala s klidem, který je hoden jejímu věku. Prostě si počkala na kliknutí a granulku. Je pravda, že jí jsem dnes trochu ošidila a klikala jsem jí nejkratší dobu. Vynahradím jí to příště. Slibuju.. :-))