10.10.2010
Mimoň
rozhodčí: Petr Rybář

Na závodech v Mimoni jsem byla vůbec poprvé. Péťa mi vždycky vyprávěla, jak to jsou bezva a pohodové závody. A tak když mi Helča nabídla, jestli nechci jet místo ní, protože Julča byla zrovna na antibiotikách, tak jsem ani moc dlouho neváhala. Tentokrát jsme do našeho Sharanobusu přibraly ještě Míšu se Cherinkou a vyrazily jsme. Ráno při příjezdu na místo mi teploměr v autě ukazoval -2°C, což nám ostatně dokázala zmrzlá tráva na parkuru. Celý den ale svítilo sluníčko a tak byla nakonec příjemná teplota na běhání.

Závody se konaly na travnatém prostoru přímo na náměstí v Mimoni, nedaleko krásného venčícího parku. Při procházce v parku jsem dokonce Zlaťuli nechala na volno. (Kdo zná Zlaťuli, chápe jaký je to pro mě úspěch..)
Při běhání jsme měli opět pěknou smůlu. V prvním běhu (jump) mi Zlatko 2x oběhl první skokovku a tak jsem se k němu vrátila, pohladila ho a pak jsme dali parkur krásně a čistě.. :-) No ale pohlazení pro nás znamenalo dis. Ve zkoušce jsme se diskli hned na druhé překážce. Dělala jsem moc brzo otočku "na záda" a Zlaťuli jsem vytlačila na skočku z druhé strany než se měla jít... Obtížný náběh do slalomu, ze kterého jsem měla největší strach, jsme pak dali naprosto s přehledem.. :-D V závěrečném agility jsem byla moc vepředu a Zlatko si vybral špatnou díru tunelu. Takže opět dis.
Musím ale napsat, že jsem měla dobrý pocit z toho jak Zlaťule běhal a také že jsme zvládali obtížná místa a chybky byly opravdu minimální.. :)

S Péťou jsme dokonce i stihly návštěvu místní oblíbené cukrárny a daly jsme si zákusek a kávičku. :-D :-) :-D

Petr Rybář se v závěrečné řeči tak trochu rozloučil a oznámil, že v příštím roce se bude především věnovat závodění se svými psy a v roli rozhodčího ho nebudeme vídat tak často...