Trénink agility - Opatovice, Bára Lerlová 03/10
29. 3. 2010
Trénink agility v Opatovicích nad Labem
27.-28.03.2010
instruktorka: Bára Lerlová
instruktorka: Bára Lerlová
Původní plán byl takový, že vyrazím se Zlatkem na trénink pouze v sobotu. V neděli odpoledne totiž u nás na cvičáku začínaly další kurzy poslušnosti a také to byla první neděle s již přijatelným terénem pro agilitní trénink. Takže jsem slíbila, že v neděli budu už u nás na cvičáku.
V sobotu tedy od nás vyrazila směr Opatovice poměrně početná skupinka ve složní já se Zlatkem a Indy jako doprovodem, Péťa s Jesinkou, Olča s Ašulkou a Helča s Julčou. Helča nakonec jela svým autem z Hradce, kde byla už od pátku a tak jsme neotestovaly na plno náš nový "autobus". Zjistily jsme, že tři lidi a čtyři psi se vejdou úplně v pohodě (a to třičtvrtě kufru zabere Zlaťákova obří klec...) a příště můžeme vyrazit i ve větším počtu (buď lidí anebo psů). :-))
Cesta ubíhala celkem v pohodě až na závěrečné malé zakufrování na obří křižovatce u opatovického cvičáku. Až při cestě zpět jsem pochopila, že je to megakruháč ve vzduchu... :-))
Počásko nakonec docela vyšlo a přeháňky byly jen mírné a opravdu občasné. Protože jsem u Báry už běhala, tušila jsem co nás asi tak čeká a nemine. :-)) Bára stavěla moc zajímavé tratičky a opět nezklamala svým rovným přístupem naprosto ke všem. Díky tomu, že se organizátorka tohoto tréninku Dáša v sobotu zmínila, že na neděli není přihlášeno mnoho týmů, začal ve mě hlodat červíček, že bych mohla dorazit i v neděli dopoledne. No a protože jsem blázen, tak to samozřejmě tak i dopadlo a v neděli jsem dokonce stihla dva tréninky díky tomu, že začínala eLka.
Opět (po kolíkáté už?) jsem se přesvědčila, že Zlatkovi musím více pomáhat - používat V-sety (a hlavně je nejdřív pořádně nacvičit, aby místo "Véčka" nedělal Zlatko "out"), snažit se vždy alespoň trochu pohybovat a nezastavovat se úplně, udělat na správném místě o krok navíc, aby mi to ušetřilo tři kroky jinde... A hlavně pokud si nejsem jistá, zda Zlatko udělá to co má (např. naběhnout správně do slalomu nebo trefit kladinu uprostřed dvou děr tunelu) nemůžu ho kontrolovat a tím sama zpomalovat, protože svým zpomalením ho stáhnu na sebe... No a v neposlední řadě už opravdu, ale opravdu budu muset začít zas běhat (jednou už jsem byla :-D), protože mi ledaskde docházel dech... :-))
Cesta ubíhala celkem v pohodě až na závěrečné malé zakufrování na obří křižovatce u opatovického cvičáku. Až při cestě zpět jsem pochopila, že je to megakruháč ve vzduchu... :-))
Počásko nakonec docela vyšlo a přeháňky byly jen mírné a opravdu občasné. Protože jsem u Báry už běhala, tušila jsem co nás asi tak čeká a nemine. :-)) Bára stavěla moc zajímavé tratičky a opět nezklamala svým rovným přístupem naprosto ke všem. Díky tomu, že se organizátorka tohoto tréninku Dáša v sobotu zmínila, že na neděli není přihlášeno mnoho týmů, začal ve mě hlodat červíček, že bych mohla dorazit i v neděli dopoledne. No a protože jsem blázen, tak to samozřejmě tak i dopadlo a v neděli jsem dokonce stihla dva tréninky díky tomu, že začínala eLka.
Opět (po kolíkáté už?) jsem se přesvědčila, že Zlatkovi musím více pomáhat - používat V-sety (a hlavně je nejdřív pořádně nacvičit, aby místo "Véčka" nedělal Zlatko "out"), snažit se vždy alespoň trochu pohybovat a nezastavovat se úplně, udělat na správném místě o krok navíc, aby mi to ušetřilo tři kroky jinde... A hlavně pokud si nejsem jistá, zda Zlatko udělá to co má (např. naběhnout správně do slalomu nebo trefit kladinu uprostřed dvou děr tunelu) nemůžu ho kontrolovat a tím sama zpomalovat, protože svým zpomalením ho stáhnu na sebe... No a v neposlední řadě už opravdu, ale opravdu budu muset začít zas běhat (jednou už jsem byla :-D), protože mi ledaskde docházel dech... :-))
